Sakrální památky
Seznam článků:
Církvice kostel sv. Jakuba
Poloha: obec Církvice u Kutné Hory, Středočeský kraj
Majitel: Římskokatolická církev (Římskokatolická farnost Kutná Hora-Sedlec)
Internetové stránky: https://cirkvice.cz/obec/pamatky/kostel-sv-jakuba-v-jakube/
Doba návštěvy: červenec 2020
Přístupno: běžně přístupno
Románský tribunový kostel sv. Jakuba je unikátně dochovanou památkou. Byl založen jistou Marií i jménem jejích synů Slavibora a Pavla před rokem 1165, v době vlády knížete (a druhého českého krále) Vladislava II. Můžeme na něm pozorovat typické rysy románského slohu – tvary a hlavice sloupů, obloučkový vlys, sdružená okna apod. Kostel je jednolodní, na východní straně má apsidu s presbytářem, na opačné straně v lodi tribunu, za ní věž a do ní vchod v patře. Do něj ústila komunikace (chodba, pavlač, lávka) ze sousedního nedochovaného dvorce. Na jižní fasádě kostel jsou v obloucích umístěny románské plastiky, patrně dovezené, byly určeny pro jinou, nejspíše větší stavbu. Jedna z nich, sv. Prokop, byla v kopii poslána na světovou výstavu Expo v Montrealu v roce 1967. Tato kopie je v kostele vystavena. V bývalé sakristii, která se netypicky nachází pod tribunou, je umístěna původní bedna, ve které se sv. kopie sochy sv. Prokopa na Expo vezla, v ní se dnes vystavuje faksimile autentiky – listiny, která dokládala pravost ostatků, v tomto případě se považuje za jakousi zakládací listinu kostela, díky ní totiž víme o jeho zakladatelích. Uvnitř kostela je několik renesančních a jeden barokní náhrobek, ve věži vzácné zvony. Kostel jsme zcela náhodně navštívili právě v době, kdy byl čerstvě otevřen po rekonstrukci. Ta zahrnovala také zpřístupnění sakristie se zmíněnou bednou a listinou, vybudování nového schodiště ke vchodu do věže, které se dle našeho názoru výborně povedlo, a vytvoření dvou stolků pro uschovávání věcí obsluhy (pohlednice, razítka apod.). Zpřístupnění kostela pokládáme za velmi důležité, rekonstrukci za citlivou a mimořádně zdařilou. Paní průvodkyně byla ochotná, podala nám mnoho zajímavých informací, a to v souvislostech, přitom zajímavou formou. Ačkoliv jsme již pro nedostatek času nemohli vystoupat na věž, návštěva nás nadchla a vřele ji všem doporučujeme.
Z interiéru kostela
Chrám sv Barbory Kutná Hora
Kutná Hora - chrám sv. Barbory
Majitel: Římskokatolická církev (Římskokatolická fara – arciděkanství Kutná Hora
Internetové stránky: https://khfarnost.cz/cs/chram-svate-barbory-2/
Otvírací doba: Po celý rok denně v návštěvních hodinách
Doba návštěvy: červenec 2020
Město Kutná Hora vzniklo na konci 13. století z roztroušených hornických osad na pozemcích významného cisterciáckého kláštera v Sedlci. Král Václav II. zákonem stanovil, že veškeré nerostné bohatství v zemi patří panovníkovi. Kutná Hora se tedy stala městem královským. Klášter v Sedlci však měl patronátní práva ke kostelům a kaplím na území města. To se bohatým důlním podnikatelům nelíbilo, a tak založili mimo pozemky sedleckého kláštera vlastní chrám zasvěcený patronce horníků, sv. Barboře. Projekt chrámu vypracoval patrně Jan Parléř, syn Petra Parléře, který stavěl katedrálu sv. Víta na Pražském hradě. Stavební huť Parléřů pracovala v Kutné Hoře již dříve – přestavovala Vlašský dvůr a stavěla kapli Božího Těla (hned vedle chrámu sv. Barbory, resp. ve svahu pod ním). Inspiraci čerpal jak z katedrály sv. Víta, tak z klášterního kostela v Sedlci, které zprostředkovávaly inspiraci z Francie. Pískovec ke stavbě chrámu se získával z nedalekého lomu a je zvláštní tím, že se v něm zachovaly otisky lastur. Původně měl mít chrám tři lodě, ale brzy se změnil na pětilodní. Dokončeny byly jen asi dvě třetiny původně zamýšlené délky. Tehdy vznikl rozsáhlý opěrný systém se zdobenými opěrnými oblouky. Už od devadesátých let 14. století sloužil chrám k obřadům, i když pochopitelně ještě nebyl dokončen. Po Petru Parléřovi se ve vedení stavby střídali místní stavitelé, až v letech 1489-1506 (tedy do své smrti) ji vedl Matěj Rejsek, podle jehož projektu se pak stavělo až do roku 1512. Pak následoval Benedikt Ried (Rejt), a to do své smrti v roce 1534. Ten projekt opět trochu změnil a podle něj se pracovalo do roku 1558, kdy byl chrám v zásadě dokončen. V době Matěje Rejska a Benedikta Rieda získal chrám svou typickou podobu – tři stanové střechy. Uvnitř se nacházelo několik desítek soukromých kaplí. Tehdy se však již kutnohorské stříbrné doly vyčerpávaly a chyběly peníze i na provoz chrámu. V roce 1626 dostali chrám sv. Barbory do správy jezuité, které si v sousedství vystavěli rozsáhlou raně barokní kolej, jež byla s chrámem spojena chodbou. Stanové střechy nechali přestavět na střechu sedlovou a chrám nově vybavili. Po zrušení řádu jezuitů v roce 1773 připadl chrám náboženskému fondu, nebyl však vhodně využíván a chátral. Až v poslední čtvrtině 19. století vznikl v Kutné Hoře muzejní spolek Voce a jeho hlavním cílem se stala obnova chrámu. Ten byl navrácen městu a regotizován za účasti Josefa Mockera a později Ludvíka Láblera. Gotické prvky se doplňovaly z hořického pískovce, jsou tedy rozpoznatelné od prvků původních, z pískovce kutnohorského. Byly obnoveny stanové střechy, ze statických důvodů byl chrám na západě zvětšen o jedno klenební pole, a tedy i o novou fasádu na této straně, vznikl novogotický křídlový oltář, nově také okenní sklomalby jak s náboženskými motivy, tak s událostmi tehdejší doby. Chrám byl znovu vysvěcen v roce 1905 a nadále spravován farou. Chrám je
spolu s centrem Kutné Hory zapsán v seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. V roce 2014 přibyla poslední sklomalba na dosud čiré okno – sv. Anežka Přemyslovna. Uvnitř se dochovala řada stavebních prvků, gotických maleb (např. v kapli Smíšků v Vřesovic nebo v tzv. kapli mincířské) apod. zejména z doby pozdní gotiky. Nejvzácnější je ale starší, původní soška Panny Marie Kutnohorské. V pokladně jsme automaticky dostali tištěný plánek s popisky, které jsou stručné, ale přesto obsahují všechno důležité. Personál byl velmi příjemný. Na ochozu byla v době naší návštěvy instalována výstava Pod ochranou tvou, která měla přestavit vzácné předměty z depozitáře chrámu. Vzhledem k poměrně bombastické reklamě nás výstava spíše zklamala – mnoho textu, několik předmětů, nepříliš zajímavé. Celkový dojem z chrámu byl však takový, že nám tato výstava zážitek nezkazila. Před chrámem je volně přístupná nedokončení gotická kaple Božího Těla, resp. její spodní část – někdejší kostnice. Je prázdná, přístupná je volně.
Kostel sv. Kláry Che
klášterní kostel sv. Kláry řádu klarisek
Majitel: město Cheb
Internetové stránky: http://tic.cheb.cz/kostel%2Dsv%2Dklary/ds-28879/archiv=0&p1=26920 více informací: http://www.hrad-cheb.cz/cz/kostel-sv-klary-galerie-vytvarneho-umeni-cheb
Otevírací doba: v sezóně v návštěvních hodinách, mimo sezónu po domluvě
Doba návštěvy: červenec 2018
Klášter klarisek v Chebu byl vybudován před rokem 1273, kdy o něm mám první zprávu, a to v těsném sousedství kláštera minoritů (později františkánů). Klarisky neměly vlastní klášterní kostel. Využívaly kostel minoritů, kde měly při severní stěně v patře vystavěnu zvláštní oratoř. Teprve když byl v 15. století klášter reformován, nechaly si vystavět vlastní klášterní kostel. V 17. století byl klášter dvakrát poškozen, jednou při obléhání Švédy za třicetileté války, podruhé v roce 1692 zhroucením hradeb. Tehdy klarisky přistoupily ke kompletní rekonstrukci svého kláštera.
Když v roce 1704 hrozilo zhroucení kostely, nechaly ho vystavět znovu. Autorem nové podoby kostela byl jeden z našich nejslavnějších barokních architektů Kryštof Dietzenhofer a uvádí se, že se jedná o jeho vrcholnou stavbu. Základní kámen byl položen v roce 1708 a již v roce 1711 mohlo dojít k jeho vysvěcení.
V době josefínských reforem na konci 18. století byl klášter klarisek zrušen a budovy využívány různě, většinou nevhodně. V roce 1905 odkoupilo část objektu město Cheb, část kláštera dalo zbourat, aby vznikl průchod na náměstíčko mezi kostely klarisek a františkánů, a do klášterních budov, využívaných předtím jako věznice, umístilo archiv, který se v nich nachází dodnes. Zbytek areálu koupilo město v roce 1923. Kostel nechalo město zrekonstruovat a vznikla v něm tehdy pamětní síň padlým v první světové válce, ta však byla po druhé světové válce zrušena. Druhou velkou rekonstrukcí prošel kostel v letech 1965-1969. Tehdy byl předělán na koncertní a výstavní síň a zpřístupněn v roce 1973. Třetí velkou rekonstrukci kostel prodělal v letech 2001-2003. I dnes slouží ke koncertům a slavnostním akcím, výstavám a je přístupný veřejnosti jako takový.
V době naší návštěvy byl přístupný zdarma a na empoře byla instalována velmi zajímavá a dobře udělaná výstava o zdejším architektu Baltazaru Neumannovi s ukázkami historické měřicí techniky.
Kustod byl velmi ochotný a podal zajímavé a kompetentní informace o minulosti i současnoti kostela.
Návštěvu lze velmi doporučit.
Klášter františkánů s kostelem Zvěstování Panny Marie
Poloha Karlovarský kraj, město Cheb
Majitel: město Cheb
Internetové stránky:
http://tic.cheb.cz/frantiskansky%2Dklaster/ds-28877/archiv=0HYPERLINK "http://tic.cheb.cz/frantiskansky-klaster/ds-28877/archiv=0&p1=26920"&HYPERLINK "http://tic.cheb.cz/frantiskansky-klaster/ds-28877/archiv=0&p1=26920"p1=26920; více informací: http://www.hrad-cheb.cz/cz/krizova-chodba-frantiskanskeho-klastera
Otvírací doba: v sezóně v pravidelných návštěvních hodinách
Doba návštěvy: červenec 2018
Klášter v Chebu byl založen před rokem 1247, kdy se připomíná jeho první představený, pro řád minoritů (odnož františkánů). Tehdy bylo Chebsko ještě součástí Svaté říše římské (Německa). O původní, zřejmě ještě románské podobě, se neví téměř nic, protože při velkém požáru města v roce 1270 vyhořel také (podle pověsti se pět členů řádu, kteří při tom přišli o život, zjevuje v křížové chodbě). Po patnácti letech byl znovu vystavěn, pochopitelně už ve stylu gotiky, a vysvěcen 26. ledna 1285 za účasti řezenského biskupa. Aktu se účastnil i tehdejší římsko-německý císař Rudolf I. Habsburský. Již 30. ledna téhož roku se v novém klášterním kostele konala svatba jeho dcery Guty s tehdejším mladičkým českým králem Václavem II.
Průchod mezi křížovou chodbou a klášterním kostelem je zajímavý tím, že se zde ve 13. století, v době přestavby kláštera po požáru, konaly provizorně bohoslužby. Zvláštností kostela byla oratoř, přistavěná na severní straně pro členky řádu klarisek, jejichž klášter vznikl v sousedství. Teprve později si nechaly postavit vlastní kostel, do té doby se bohoslužeb účastnily právě zde. V roce 1330 byla dokončena věž o čtvercové základně, která však nad druhým patrem přechází do osmihranu.
V raně gotické podobě se klášterní kostel dochoval dodnes, novějších prvků se najde jen velice málo. Obměnu zaznamenalo zařízení kostela, a to především v 19. století. Klášter prodělal v různých dalších obdobích menší i větší úpravy a dostavby, jedná se ale také o stavebně velmi cenný areál.
V 15. století přišli do kláštera místo minoritů samotní františkáni. Koncem 16. století prodělal klášter krizi a nějakou dobu byl i opuštěn. V době baroka zaznamenal opět rozvoj, patřil dokonce k největším klášterům u nás, a zrušen byl až v roce 1951. Zařízení se dochovalo až do počátku 70. let, pak bylo však zničeno nebo rozkradeno.
V době naší návštěvy byla přístupná pozdně gotická křížová chodba s pozůstatky maleb a klášterní kostel. Vnitřek kostela je ještě neopravený a nese známky devastace zařízení (otisky na zdech po oltářích, obrazech, díry po zasazení různých předmětů apod.). Přesto je velmi zajímavý. Jednak svojí dobře dochovanou architekturou a jednak právě zmiňovanými pozůstatky po dřívějším mobiliáři, podle nichž si návštěvník může představovat, jak to zde vypadalo. To jistě vyhovuje nejen romantickým povahám, ale i dalším návštěvníkům památek, kteří mohou hledat a pozorovat různé jevy, které by v opraveném kostele najít nemohli. Lze si sednout do novodobých lavic (které však interiér vůbec neruší), představovat si či meditovat (pokud zde ovšem nejsou další návštěvníci).
V křížové chodbě byla instalována „výstava“ o církevních řádech, v kostele dvě týkající se legionářů a jedna o historických krovech v Chebu, jež byly v posledních letech podrobně zkoumány, což přineslo velmi zajímavé výsledky. Bohužel se u těchto výstav projevil nešvar šířící se už po několik let. Totiž že „výstava“ sestává převážně, nebo dokonce výhradně z textů, psaných navíc malým písmem, na tzv. banerech apod. Nejedná se pak tedy o výstavu v pravém slova smyslu, neboť návštěvník, pokud si ji chce „prohlédnout“, musí jenom číst a vůbec nevnímá okolí. Pak tedy zcela ztrácí smysl návštěva takového prostoru, protože texty si každý může přečíst doma, kde na to má obvykle mnohem příhodnější podmínky. Zde to bylo dovedeno do extrému: „výstava“ o církevních řádech byla poměrně obsáhlá a texty téměř bez obrázků, obě „výstavy“ týkající se legionářů byly neobyčejně obsáhlé, snad jen ta o krovech obsahovala znatelně méně textu a velmi instruktivní obrázky. Pokud by si byl chtěl někdo výstavy prostudovat, strávil by v klášteře nejméně půl dne, aniž by měl čas pokochat se jeho architekturou a prostředím vůbec.
Vstup byl zdarma a kustod neobyčejně ochotný, poskytl mnoho informací o dějinách a architektuře kláštera, a to zajímavě a kompetentně.
Ačkoliv se zde negativně vyjadřujeme o formě výstav, lze návštěvu kláštera vřele doporučit, nejlépe co nejdříve, než se začne opravovat, aby pak bylo možno srovnávat, ale i proto, že ledaco již později vidět nebude.
Fara Křinec
Poloha: Středočeský kraj, okres Nymburk, obec Křínec
Majitel: soukromý
internetové stránky: nejsou
Přístupno: nepřístupno
Navštíveno: listopad 2016
V těsném sousedství kostela sv. Jiljí a křineckého zámku se nalézá zajímavá stavbička bývalé fary.
Objekt fary byl postaven v barokním stylu v 18. století.
V budově se dochovaly nástropní malby, unikátní schodiště a fara je památkově chráněná.
Je součástí barokního sakrálního areálu, který byl založen již. v 17. století (kostel byl postaven v duchu raného baroka ve 3. čtvrtině 17. století a barokně byl upraven v roce 1760. Fasády byly poté upraveny klasicistně v roce 1861. Konkrétnější zmínky o budově fary nejsou, avšak stavebně se předpokládá, že byla postavena v 18. století) a tvoří významnou architektonickou dominantu obce.
Přestože na budově fary proběhly sanační práce a došlo ke statickému zajištění narušeného jihozápadního rohu budovy, je ve velmi špatném stavu a postrádá minimální údržbu. Okna mají vytlučená skla, okolí je neudržované. Fara se nalézá v těsné blízkosti kostela, který, ač opraven, má místy také vytlučené okenní tabulky. Vstup do areálu je kamennou branou a celý je ohraničen kamennou zdí.
Na katastru nemovitostí je jako majitel zapsán pan Bc. Machník a fara je vedena jako objekt k bydlení.
Již několik let je fara nabízena k prodeji, avšak zřejmě bezúspěšně.
Vpravo od areálu se nalézá zámek, o kterém budeme psát v dalším článku.
Detail kostela
Vstupní vestibul, přízemí
Přízemí
Detail schodiště
První patro
Luteránský kostel Třebenice
Muzeum českého granátu Třebenice - viz https://aristokrat-club.wbs.cz/Muzea-a-dalsi-pamatky.html
Piaristický klášter - Ostrov nad Ohří
Poloha: Karlovarský kraj
Majitel: město Ostrov
Internetové stránky: www.ostrov.cz
Přístupný: běžně, v návštěvních hodinách
Doba návštěvy: červenec 2015
Piaristický klášter v Ostrově s gymnáziem založila manželka majitele panství Julia Jindřicha Sasko-lauenburského Anna Magdaléna, rozená z Lobkovic a poprvé provdaná Novohradská z Kolovrat, v roce 1666. Budovu vystavěl Martin Reiner z Prahy. Byla vysvěcena v roce 1874. Klášter vychoval řadu vědců a pyšnil se rozsáhlou knihovnou se vzácnými svazky. V roce 1850 byl klášter změněn ve vojenský lazaret, ale mniši dostali ubytování v domě tehdejšího majitele velkostatku, velkovévody toskánského, a ještě dva roky ve svých bytech studenty vyučovali. Jednání města o obnovu gymnázia či o odkoupení nebo pronájem budov v dalších letech neměla úspěch. Když velkovévodové toskánští, vedlejší větev Habsburků, přišli v roce 1859 o svůj italský státeček, přesídlili na své ostrovské panství. Pobyli tu sice jen krátce, brzy si zakoupili jako své sídlo zámek v Brandýse nad Labem, ale Ostrovu velmi přáli. Z jejich příspěvku a z příspěvků nejvyšších členů rodu Habsburků bylo piaristické gymnázium v roce 1863 obnoveno.
Dnes patří budova městu Ostrov, které ji zadaptovalo na byty. Klášterní kostel je však přístupný veřejnosti. Zbyly zde spíše jen torza oltářů a dalších uměleckých děl. V sakristii a na emporách se však vystavují různé předměty, např. obrazy týkající se dějin Ostrova a jeho majitelů, ostrovský porcelán apod., a v hlavní lodi se konají různé výstavy a kulturní akce. V době naší návštěvy zde byla zajímavá výstava o Járovi Cimrmanovi a zároveň se chystal na večer koncert. Vstupenky se kupují v prostoru hned vedle kostela a obvykle je možno si prohlédnout i další objekty, které však bohužel v době naší návštěvy nebyly přístupné.
K těmto objektům, které se nacházejí v bezprostřední blízkosti kláštera, patří především pohřební kaple vévodů sasko-lauenburských a jejich dědiců markrabat bádenských. Jako první sem byl v roce 1666 pohřben její budovatel vévoda Julius Jindřich Sasko-lauenburský. Dále se v areálu nachází, v roce 2002 jako první z něj opravená, tzv. Einsiedelská kaple. Pojmenování dostala podle Panny Marie z Einsiedelu a byla prý vystavěna na památku prvních slov, která pronesl syn vnučky Julia Jindřicha Sasko-lauenburského Františky Sibyly Augusty po návštěvě kaple v Einsiedelnu. Zdobí ji soška černé madony. Zajímavá je také kaple sv. Floriána, kterou zbudovala tatáž markraběnka na památku toho, že oheň, který v roce 1691 postihl město Ostrov, ušetřil část města kolem zámku. Ačkoliv za reforem císaře Josefa II. koncem 18. stol. byla kaple zrušena a složila jako skladiště, dochovaly se zde rozsáhlé nástropní malby. V roce 1933 byla restaurována a přeměněna na památník padlým z 1. světové války a později doplněna jako památník padlým z 2. světové války.
Jak již bylo řečeno, v době naší návštěvy nebyly tři popsané kaple přístupné, výstava v klášterním kostele byla přístupná volně. Nejen výstava o Járovi Cimrmanovi, ale i zachované části inventáře kostela a další výstavky byly velmi zajímavé.
Naše hodnocení: 
Klášterní kostel
Pohřební kaple vévodů Sasko-lauenburských
Freska v kapli sv. Floriána
Kostel Nanebevzetí Panny Marie - Most
Poloha: Ústecký kraj
Majitel: Česká republika (Národní památkový ústav – územní památková správa Praha)
Doba návštěvy: srpen 2014
Internetové stránky: www.kostel-most.cz
Přístupný: běžně přístupný v návštěvních hodinách
Pozdně gotický kostel byl zbudován po katastrofálním požáru, který postihl město Most v roce 1515. Stavba nového kostela pak trvala více než tři čtvrtě století, kostel byl vysvěcen v roce 1594. Velmi zajímavá je pozdně gotická klenba, asi nejcennější je reliéfní výzdoba empory. Po obvodu kostela se nachází více kaplí, avšak ne u všech se dochovalo původní vybavení. Za zhlédnutí stojí také vitráže z novější doby, které můžeme vidět v podobě jakési galerie na ochozu. Nejznámější z dějin kostela je jeho přesun v roce 1975 o 841 m, ke kterému došlo kvůli těžbě uhlí.
V kostele si lze objednat prohlídku, jinak kustod podá na začátku kratší informaci o dějinách kostela upozorní na nejdůležitější části jeho interiéru (hlavně na reliéfy na empoře), pak je možná samostatná prohlídka. V interiéru se může i fotografovat. V suterénu je promítací sál, kde je možno vidět původní dokumentární film o přesunu kostela.
Zmiňovaná organizace prohlídek se ukázala jako dobrá, jen o film je třeba si říct (vchod je naproti pokladně).
Okolí kostela je upraveno, v sousedství je barokní špitál s kostelem, působí velmi dobře.
Kostel stojí na okraji města, a i když je dobře vidět, není snadné se k němu vždy dostat (od nádraží to tentokrát bylo velmi obtížné, protože přímá cesta byla uzavřena a jiná cesta se hledala poměrně obtížně). Jinak k prohlídce rádi doporučujeme.
Naše hodnocení:
Dominikánský klášter
Poloha: Liberecký kraj, okres Liberec; v centru města
Majitel:
Internetové stránky: http://zdislava.cz
Doba návštěvy: vícekrát, naposledy říjen 2014
Jablonné v Podještědí má jedny z nejstarších dějin okolí. Vzniklo již před polovinou 13. století a založil je významný šlechtic, který působil na dvorech posledních Přemyslovců, Havel z rodu Markvarticů. Když si nedaleko vybudoval hrad (dnes zámek) Lemberk, začal se psát „z Lemberka“ a založil samostatnou větev Markvarticů, která si takto dále říkala. Vymřel na samém konci 14. století, ale ještě dříve se zdejším majetek rozdělil a Jablonné pak mělo samostatné dějiny, jiné než Lemberk.
Havel s manželkou Zdislavou (dnes svatou, patronkou Libereckého kraje a litoměřické diecéze) založili v Jablonném klášter dominikánů. Zdislava, patrně po vzoru Anežky Přemyslovny, pečovala o chudé a nemocné, moc jistých faktů o ní známo není, ale dominikáni ji zde měli ve velké úctě. Byla pohřbena v klášterním kostele.
Na přelomu 17. a 18. století byl klášter, a především klášterní kostel barokně přestavěn, a to podle plánů architekta Lukase von Hildebrandta. S přestavbou začal tehdejší majitel jablonnského panství František Antonín hrabě Berka z Dubé, ale po jeho smrti se stavba protahovala a byla zjednodušena. Hrob Zdislavy zůstal i po této přestavbě na svém původním místě, uvnitř kostela. Klášter byl zrušen v roce 1788 za josefínských reforem. Ve stejném roce však došlo k velkému požáru města, tehdejší farní kostel již nebyl obnoven a farním kostelem se zdejší klášterní kostel. Krátce byl klášter obnoven po roce 1945 (zrušen roku 1950), pak krátce v roce 1969 a nakonec roce 1989, kostel však stále slouží jako farní.
Nejcennější je asi samotná stavba kostela sv. Vavřince a sv. Zdislavy, která dnes nese titul Basilika Minor. Uvnitř se dochovalo několik barokních artefaktů (např. bysta Františka Antonína hraběte Berky z Dubé), ale po požáru v roce 1788 byl rovněž značně poškozen, takže většina jeho zařízení pochází z doby obnovy, která probíhala po celé 19. a ještě na počátku 20. století. Jednotlivé oltáře a další zařízení však zdařile napodobují původní barokní, takže dávají představu o původní podobě. Zajímavý je např. oltář s relikvií (lebkou) sv. Zdislavy či jiný s nedávno získanou relikvií blahoslaveného posledního rakousko-uherského císaře Karla. V kryptě je již zmiňovaná hrobka sv. Zdislavy (lze do ní nahlédnout i otvorem se zdobenou mříží ze samotného kostela), dále pak hrobky Františka Antonína hraběte Berky z Dubé a hrabat Pachtů z Rájova, kteří vlastnili Jablonné v 18.-19. století.
Prohlídky je možno absolvovat organizovaně s průvodcem, obvykle v každou celou hodinu. Zahrnují klášterní refektář a část ambitu, kde se vystavují různé bohoslužebné předměty, obrazy apod. a chrám sv. Vavřince a sv. Zdislavy. Na požádání lze navštívit i kryptu. Organizace prohlídek však není zcela ustálená a mohou v ní nastávat změny (nepanuje např. shoda v tom, zdali zpřístupňovat kryptu, která je nejen chladná, ale i tmavá, a tudíž se nejeví zcela bezpečně, a pokud ji zpřístupnit, pak v jaké míře; v poslední době vznikají, údajně především v pražském vedení řádu, často dosti bizarní projekty zpřístupnění, bez znalosti poměrů na místě). Refektář, a zejména interiér kostela působí místy poněkud omšele, ale za návštěvu určitě stojí. Na své si zde přijdou jak milovníci stavební historie, tak historie samotné (do výkladu se dost promítá i historie samotného města a jeho majitelů) či umění, zvláště církevního. Personál je vstřícný a výklad zajímavý. Nicméně by bylo vhodné např. zkrátit výklad historie v refektáři, v kostele rozložit výklad a postupovat při něm po jednotlivých místech, nikoliv při celém výkladu sedět v lavicích apod.
Do Jablonného lze cestovat vlakem, stanice na půli cesty mezi Libercem a Českou Lípou, z Liberce a Děčína je rovněž dobré spojení autobusem.
Návštěvu lze spojit s prohlídkou města (morový sloup na náměstí a jiné sochy, vyhlídková věž na bývalém farním kostele, pozdějším pivovaru, barokní lovecký zámeček, pozdější poštovní stanice, kde se zastavil i císař Napoleon I., za městem zámek Nový Falkenburk, kde je však dětský domov, tudíž lze jen od brány nahlédnout), s návštěvou zámku Lemberk či procházkou k tzv. Zdislavině studánce pod Lemberkem v lese, která má údajně léčivou vodu.