Založit webové stránky nebo eShop

ARISTOKRAT-CLUB  vše o panských sídlech a dalších památkách

Ožívající památky

Seznam článků:

 

 

Zámek Nalžovy

 

Zámek Nalžovy

Poloha: kraj Plzeňský, okres Klatovy, obec Nalžovské Hory

Majitel: soukromý (Lamela Electric)

Internetové stránky: www.zameknalzovy.com

Přístupno: příležitostně při konaných kulturních akcích

Navštíveno: září 2016

 

Přibližně 20 km od Klatov ve směru na Sušici či Horažďovice se nalézá malá vesnička (od roku 2008 se statusem města) Nalžovské Hory s impozantním zámkem uprostřed obce.


Zámek vznikl jako renesanční budova kolem roku 1619, kdy jej vedle poničené tvrze uherským vojskem postavil majitel Nalžov Bedřich Švihovský z Rýzmberka. Nepravidelný čtyřkřídlý půdorys byl typem italského kastelu s nárožními vížkami a otevřenými arkádami v nádvoří a částečně v prvním patře. Arkády byly zazděny nejspíše při pozdější přestavbě v 19. století.

Za Pottingů byly kolem roku 1744 provedeny první větší stavební úpravy a byla přestavěna a rozšířena zámecká kaple v barokním slohu.

Významnými majiteli zámku byla v 19. století hraběcí rodina Taaffe, která zámek koupila v roce 1769.  Za nich byla ve stylu empíru dostavěna čtvrtá nárožní věžička s točitým schodištěm, byla také zvýšena hlavní zámecká věž. Zároveň bylo upravováno i okolí zámku a z původních ovocných a zeleninových zahrad byl zbudován anglický park.

 Z hrabat Taafeů vyniká postava Eduarda, který vystudoval (stejně jako jeho otec) práva a zastával různé státní funkce. V letech 1861 – 1863 byl okresním hejtmanem a místodržitelským  radou v Praze. Od roku 1879 až do roku 1893 byl na postu ministerského předsedy. Byl velmi schopný a obratný. Za jeho vlády byla uzákoněna osmihodinová pracovní doba, zdravotní a sociální pojištění. Také pro Nalžovy bylo toto období dobou rozkvětu. Mimo jiné to znamenalo mnoho nových pracovních příležitostí pro místní lidi, protože hrabě obratně řídil a rozšiřoval pivovary v Nalžovech a Kolinci, lihovar a kamenolomy, vyráběl se zde známý Nalžovský sýr.  Byla zde založena košíkářská škola, jejíž patronkou byla Eduardova dcera Luisa.

Také jeho syn Jindřich byl doktor práv.  V roce 1911 zde na zámku pobývala Berta Suttnerová, přítelkyně Alfreda Nobela a první držitelka Nobelovy ceny za mír. Od Jindřichova  syna Edwarda koupili panství bratři Mullerovi, kteří navázali na úspěšnou výrobu sýrů. Po roce 1948 byl však zámek zkonfiskován a rodina Mullerova odešla do emigrace.

Zámek byl využíván částečně jako základní škola, dílem ho využívali vojáci.

V roce 1993 byl potomkům rodiny Mullerovy zámek vrácen v restitučním řízení. Velmi těžko se navazovalo na zpřetrhané hospodaření i vzhledem k tomu, že pole, lesy či rybníky jim byly vráceny až po několika letech. Nakonec se rozhodli k prodeji a v roce 2008 se majitelem zámku stala společnost Lamela Electric.

Záměrem společnosti je vybudovat v zámeckém areálu lázeňsko- rehabilitační centrum a Golf resort Stříbrné Hory. Zámek by měl být plně zachován jako kulturní památka, ale zároveň využit moderně pro odpočinek, relaxaci a trávení volného času.

Do současné doby probíhaly práce v zámeckém parku, kde byly odstraňovány náletové dřeviny, zároveň je již prováděna pravidelná údržba cestiček a trávníků, takže pokud je park přístupný, přímo vybízí k  procházce.

Zámecké interiéry jsou bohužel ve stavu velmi tristním. Ne, že by zámek  vypadal  jako ruina, ale všude v interiérech najdeme pozůstatky „prosperujícího socialismu“ – emailové nátěry stěn i stropů, „panelákové“ dveře, kachlíkované zaklenuté přízemní místnosti, které byly využívány pro jídelny, kuchyně, přípravny apod. V zámku  zůstala  jediná kachlová kamna a jedna   místnost s původními koženými tapetami. Nedochoval se žádný nábytek ani nic ze zařízení. Přitom,  jak byl zámek nádherně zařízen, se můžeme přesvědčit z dochovaných dobových fotografií.  Přesto si současný majitel nestěžuje. Podle něj, naopak i tím,  že zde byla škola a vojáci, zůstalo ledacos uchováno.

Na zámku probíhají některé udržovací práce a zámek se pomalu  probouzí k životu. V letošním roce je poprvé zpřístupněn tzv. Zrcadlový sál, kde byla v rámci poutě zahájena výstava fotografií místní fotografky Silvie Pechové.

Zámek Nalžovy leží v atraktivní lokalitě jižního Plzeňska, v bývalém klatovském okrese. To je oblast, která je velmi bohatá na kulturní památky – hrady, zámky a tvrze. Nedaleko se nachází (rovněž před několika lety) zrekonstruovaný zámek Hrádek, hrad Velhartice či zámek Horažďovice. Pro objevovatele neznámých památek bude jistě slibné spojit prohlídku nalžovského zámku s prohlídkou pozůstatků  tvrze ve vedlejší vesnici Zavlekov.

 

Těšíme se, že až navštívíme zámek příště, uvidíme o něco více, co bude zámek připomínat jako v dobách jeho největší slávy.

Za umožnění prohlídky a poutavý výklad děkujeme majiteli zámku ing. Zděňku Houdkovi (Lamela Electric) správci zámeckého areálu panu Janu Kazarovi.

Zámecké nádvoří s hlavní věží

Pohled do nádvoří z věže

Nárožní věžičky

Nárožní věžička

Detail stropu ve věžičce

Točité schodiště v nárožní (čtvrté, naposledy přistavované) věžičce

Zrcadlový sál s výstavou fotografií

Místnost s původními koženými tapetami a jedinými dochovanými kachlovými kamny

Zámecká kaple sv. Václava

Detail výmalby stropu kaple

Amfiláda dnes

A za Eduarda Taafe

Detail stropu - stav dnes

A dříve...

Zaklenuté místnosti v přízemí

Zámecké chodby 1. patra

Pohled do zámeckého parku

 

 

Zámek Stvolínky

2015

Stvolínky - zámek

Poloha: Liberecký kraj, poblíž České Lípy

Majitel: obec Stvolínky                                                                                    

Přístupný: výjimečně (akce)

Doba návštěvy: 12. prosince 2015

Ves Stvolínky patří k nejstarším archivně doloženým místům na Českolipsku. Správním centrem panství se stal sice hrad Ronov, ale ve vsi stál patrně hospodářský dvůr. Snad již v době gotické zde vznikla také tvrz přestavěná renesančně, jejíž zbytky se skrývají ve hmotě dnešního zámku. V roce 1647 zakoupil panství pražský arcibiskup pro nově zřizované biskupství v Litoměřicích. V následujících asi dvou desetiletích byl zámek přestavěn do barokní podoby a později měněny a doplňovány zřejmě jen detaily. Stal se pro litoměřické biskupy letním sídlem.

Po 2. světové válce byl zámek biskupství zabaven a byl převeden na státní statek, který zde především uskladňoval obilí, v roce 1970 přešel na místní národní výbor. Protože muzeum a archiv v České Lípě neměly dostatek prostor, zámek si od obce pronajaly a zorganizovaly jeho opravy. V devadesátých letech však zde muzeum kvůli minimálnímu zabezpečení již depozitáře mít nechtělo a pro archív byla vystavěna nová budova, a tak byl pronájem od obou institucí ukončen. Zámek se pak stal cílem mnoha vandalů, poměrně chudá obec do něj nemohla příliš investovat, tím spíše, že došlo k soudnímu sporu o vlastnictví zámku s litoměřickým biskupstvím.

Zámek dnes bohužel není v dobrém stavu. Střecha je dožilá a v havarijním stavu, na části budovy se však již podařilo položit novou krytinu. Interiéry jsou zdevastované, místy jsou vidět pozůstatky "socialistického vlastnictví". V některých místnostech ovšem najdeme mnoho dochovaných nástěnných a nástropních maleb, dveří, dokonce i nějaká kamna. V přízemí je několik místností, které jsou po částečné rekonstrukci.

Zámek byl zpřístupněn výjimečně, před ním bylo několik stánků s občerstvením, vánočními suvenýry, knihou o dějinách Stvolínek, pohlednicemi apod., vstupné se platilo dobrovolné, uvnitř byl podáván výklad, bylo možno zhlédnout kovářskou dílnu a zakoupit si kovářské výrobky a konal se zde koncert. Zážitek z prohlídky je pro všechny úžasný.  Možná jen škoda, že pořadatelé nevyužili opravených místností v přízemí zámku k uspořádání nějaké malé výstavy buď s vánoční tématikou, nebo o historii zámku, která by možná byla magnetem pro mnohé turisty a návštěvníky Českolipska i během hlavní turistické sezóny.

Přízemí zámku

Interiéry prvního patra

Detail stropu s iluzivní malbou kupole

 

 

Kostel sv. Jiří v Lukové

Poloha: Plzeňský kraj, obec Luková

Majitel: církev

Internetové stránky: http://lukova-kostel.cz/, autor výstavy: http://hadravajak.webnode.cz/

Přístupné: po celý rok, po předchozím objednání (mimo neděli)

Krásná, avšak zdevastovaná stavba kostela sv. Jiří se nachází v obci Luková, nedaleko Manětína v západních Čechách.

Kostel sv. Jiří je dominantou Lukové již od 13. století. Dnešní podobu mu dala přestavba z roku 1800 po zhoubném požáru, který vypukl v roce 1796, kdy z barokního kostela zůstalo pouze starší středověké zdivo.  Poslední stavební obnova proběhla v roce 1858, poté byla pozornost zaměřena na interiér, jehož oltáře byly vysvěceny od roku 1862. Byl pobořen husity, několikrát vyhořel, ale zásadní ránu mu uštědřil nezájem socialistického státu o památky v Sudetech a o ty církevní zejména.  Kostel však fungoval ještě skoro čtvrt století po válce, přesněji řečeno do roku 1968, kdy se při pohřebním obřadu zřítila část stropu. Pozůstalí, truchlící pro nebožku, tehdy vyběhli ven a již se do kostela nevrátili. (Není divu.) Objekt byl uzavřen a od té doby se občas povedlo zajistit jen nejnutnější opravy, aby stavba definitivně nešla k zemi. Na budově, která je na první pohled ve zcela katastrofálním stavu, vás tím pádem upoutá překvapivě slušná střecha věže, pod kterou ovšem hrozí pádem zrezivělé ciferníky hodin.

V interiéru kostela je naistalována vynikající a neobyčejná výstava pana Jakuba Hadravy, který v rámci své bakalářské diplomové práce vytvořil sochy, které jsou umístěny v interiéru kostela:

Pomůžou kostel zachránit duchové věřících?

V dřevěných lavicích kostela tiše sedí desítky bíle oděných postav. Nemluví. Se skloněnými hlavami se tiše modlí k Bohu. Nedýchají. Ani vzduch se nepohne. V mrazu prosincového dne, snad umocněném bezútěšným stářím kostelních zdí, se chvějeme zimou všichni. Nikoliv však „Věřící“.

Už celá staletí shlíží z kopce na ves Luková kostel sv. Jiří. Dodnes je její největší dominantou, ale při pohledu na něj není těžké uvěřit, že doba jeho největší slávy je dávno pryč. Po omítce skoro není ani památky. Věžním oknům chybí výplň a v místech, kde dříve bývaly hodiny, jsou dnes jen zrezlé kotouče. Kamenné kvádry zdiva, vystavené milosti a nemilosti počasí, ještě stále odolávají, ale není těžké klást si otázku: „Jak dlouho ještě?“

(citováno z webových stránek: http://lukova-kostel.cz/)

Zdroj všech fotografií: http://hadravajak.webnode.cz/

Zámek Zelená Hora (Nepomuk)

Poloha: Plzeňský kraj, okres Plzeň-jih, obec Klášter, Nepomuk

Majitel: obec Klášter u Nepomuku

Internetové stránky: www.zelenahora.cz

Přístupné: několikrát do roka mimořádné prohlídky organizuje obec, výtěžek jde na opravy areálu

 

Areál zámku se vypíná na stejnojmenném vrchu a tvoří charakteristický symbol krajiny Nepomucka, zároveň proslavený nálezem Rukopisu zelenohorského a v novodobých dějinách zfilmovaným románem M. Švandrlíka "Černí baroni".

Na místě nynějšího zámku byl původně v 10. stol. postaven dřevěný kostelík, který bylo po založení kláštera pod Zelenou Horou (1144) přestavěn mnichy na nový opevněný kostel zasvěcený Panně Marii.

První zmínka o zelenohorském hradu pochází z roku 1221. Mezi první hradní pány patřil husitský hejtman Mikuláš z Husi a Bohuslav ze Švamberka. Po smrti Bohuslava v roce 1420 získalo panství město Klatovy a v roce 1436 Hynek Krušina ze Švamberka.

Někdy před rokem 1464 se stal hradním pánem Zdeněk ze Šternberka a Šternberkům patřilo panství až do roku 1726 s krátkou přestávkou 1529 - 1536. Za Šternberků byl hrad v letech 1670-1695 přestavěn na barokní zámek.

V roce 1726 panství koupil hrabě Martinic a na konci 18. stol. přešlo do rukou Colloredo-Mansfeldů. Poslední majitelkou zámku z tohoto rodu byla kněžna Vilemína z Auersperka.

V roce 1931 zámek koupili manželé Plavcovi a v roce 1938 plzeňský průmyslník Karel Blažek. protože však nezaplatil státu převodní poplatky, nebyl prodej zapsán do majetkových knih a zámek se poté stal majetkem státu. Po obsazení českých zemí sídlila na zámku německá vojenská posádka. Po skončení války zde krátkou dobu byla umístěna Československá vojenská brigáda ze Západu a do roku 1947 si ještě návštěvníci mohli prohlédnout zámek a jeho sbírky. V roce 1948 však zámek dostala do užívání Československá armáda, která zde zůstala až do roku 1989. Na zámku se vystřídalo několik vojenských útvarů a členem 1. Technického praporu byl i již zmíněný Miroslav Švandrlík.

Zámecké sbírky se dílem dostaly do expozic a depozitářů různých zámků, dílem byly rozkradeny.

V prostoru předhradí se nalézá kostel Nanebevzetí Panny Marie ze 17. stol. Přední chrámová část kostela pochází z období baroka, zadní část je zřejmě z dob původního hradu. Interiér kostela je velmi poničen.

 

Zámek je v majetku obce. Ta však před několika lety podepsala nevýhodnou (později zjištěno) nájemní smlouvu s francouzskou firmou, která zámek měla rekonstruovat. Lepší časy nastaly s nástupem nového šéfa zmíněné firmy. V dohledné době se má začít opravovat zámecká terasa. Ve spolupráci s MK se obci podařilo opravit střechy a částečně jsou vyměněna i okna.

Každým rokem je zámek na několik víkendů zpřístupňován veřejnosti, konají se zde komentované prohlídky a je zde připraven bohatý kulturní program.

Na zámku se nám velmi líbilo (i když paní průvodkyně mohla být lépe připravená a prohlídky mohly být koncipovány více se zřetelem na zajímavé detaily napři. i ve spojitosti s točeným filmem apod.) a naše hodnocení je: yesyesyesyesyesyes

Vstup do areálu

Nádvoří zámku (všechna foto červenec 2015)

Předhradí s kostelem

Západní průčelí s terasami

Interiér 1. patro

Knihovna

Knihovna, původní stav

Interiér 2. patro

Interiéry 3. patro

Zámeček Daňkov

Stav zámečku v roce 2014

zdroj: http://www.vilicus.cz/?cat=1

Stav zámečku v roce 2011

Poloha: Plzeňský kraj, okres Tachov, obec Okrouhlé Hradiště

Majitel: soukromý, od roku 2012 o. s. VILICUS

Internetové stránky: www.vilicus.cz

Obdélníková patrová stavba, na jedné straně zakončená pětibokou věžičkou, na straně budovy směrem do dvora je v prvním patře dřevěná pavlač.

Zámeček získal své jméno zřejmě podle dančí obory a je dáván do souvislosti se vznikem této obory, která byla založena kolem roku 1816. Svou nynější podobu získal po přestavbě v roce 1879. Na místě zámečku je však již v 16. stol. popisován poplužní dvůr a zámeček tak v sobě ukrývá renesanční zdivo. Tento původní dvůr zajišťoval správní funkci panství po opuštění hradu Gutštejna.

Dochovaly se také plány na výstavbu honosného loveckého sídla a přírodně krajinářského zámeckého parku navrženého francouzským architektem Verlym pro knížete Karla z Löwensteinu, které však nebyly nikdy realizovány.

Zámeček se nachází v atraktivní lokalitě, cca 5 minut chůze od jednoho z nejnavštěvovanějších hradů Plzeňska - Gutštejna.

Zámeček byl velmi v žalostném stavu, několikrát byl nabízen k prodeji, naposledy v roce 2011. Současný majitel zahájil první rekonstrukční práce a pořádá v prostorách zámeckého areálu různé kulturní akce. Lze tedy jen doufat, že téměř zřícenina zámečku má šanci na "uzdravení".

 

Přízemí zámečku, 2011

 Věžička zámečku, 2011

x

Zámek Český Rudolec

Zdroj celkové a dobové foto: www.zamek-ceskyrudolec.cz

 

Poloha: kraj Jihočeský, okres Jindřichův Hradec, obec Český Rudolec

Majitel: soukromý (Malá Hluboká, a.s.)

Internetové stránky: www.zamek-ceskyrudolec.cz

Přístupno: přístupný v návštěvních hodinách

Doba návštěvy: červenec 2014

Původně zde stávala vodní tvrz, poprvé připomínaná v roce 1351. Několikrát byla přestavována. Z roku 1710 se dochoval náčrt plánku hospodářské budovy, koníren s další přilehlou budovou a vstupní části, tzv. starého zámku. Z roku 1806 pak pochází popis panství, který zahrnuje tzv. starý zámek (severní křídlo při věži), nový zámek (jižní a východní část), dvůr, park a skleník.

Po požáru v roce 1860 byla majitelem - majorem ženijního pluku - rytířem Michaelem Angelem von Picchioni sídlo přestavěno ve stylu tudorovské novogotiky. V této podobě se zámek v podstatě dochoval do dnešní doby. Jeho vzhled poté zámku vysloužil přezdívku "malá Hluboká".

Po konfiskaci majetku posledním majitelům (Reinhardt-Picchioni) v roce 1945 již zámek žádnou velkou slávu nezažil, spíše naopak. První pohroma přišla hned v roce 1945 s vydrancováním zámku opilými ruskými vojáky. V padesátých letech byl zámek dán do užívání Státních statků.

V roce 1958 se zámek stal chráněnou památkou, nicméně již v roce 1972 byl zámek v havarijním stavu. V této době byl vypracován projekt na přestavbu domova důchodců, k čemuž však nikdy nedošlo.

Od roku 1988 pak nastává sled různých vlastníků a s nimi vždy nějaký záměr využití zámku. Zámecký areál však nadále chátrá.

V roce 2008 se zámek objevuje v nabídkách realitních kancelářích a ve stejné době je zapsán do seznamu nejohroženějších památek České republiky.

Od roku má zámek nového majitele, který postupně rekonstruuje celý zámecký areál, kde vzniklo informační centrum, občerstvení i penzion. Samotný zámek je před totální rekonstrukcí. Zatím byly zahájeny nejnutnější sanační práce. Zámek je však přístupný veřejnosti. Nečekejte ovšem honosné zámecké interiéry - naopak, uvidíte, kam až může dojít "péče" o státem chráněnou památku.

Zámkem nás prováděla mladinká průvodkyně, ale výklad byl velice poutavý a zajímavý - hlavně o "novodobých" osudech zámku. Přispějte i Vy svou návštěvou k obnově zámku Český Rudolec.

Naše hodnocení: yesyesyesyesyesyes

TOPlist